Jsou staří. Pro personalisty, pro pracovní agentury, pro Úřady práce a na jejich životopisy s datem narození či přehledem zaměstnání dostanou jedinou odpověď: „Na pracovní místo byl vybrán jiný uchazeč. Děkujeme za zaslání životopisu. V případě potřeby se Vám ozveme. S pozdravem.“

O kom mluvím? O lidech, kteří reagovali na jeden z mých předchozích příspěvků (odkaz ZDE), kde jsem psala o rekvalifikačních kurzech pro lidi předdůchodového věku, kteří ani po rekvalifikacích nemohou najít práci.

Přišlo mi mnoho reakcí a příběhů lidí se zkušenostmi, se vzděláním, kteří mají jedno společné – ve věku 55-60 let dostali výpověď a nemohou najít práci. Dokonce na své poslané životopisy nedostanou ani odpověď, natož aby postoupili k pohovoru. Proč?

Protože jsou jednoduše pro tuhle společnost staří, v některých firmách je stáří dokonce nastaveno na hranici 45 let. Vedení takových podniků se obává, že starší zaměstnanci budou málo výkonní, ač jsou možná pečlivější a důslednější než jejich mladší kolegové. Zaměstnavatelé mají strach, že budou častěji nemocní než mladší zaměstnanci, ač je tento argument lichý. Nebo nebudou tak fyzicky zdatní a nebudou moci odpracovat tolik přesčasů? Proč? Vždyť jsou naopak časově flexibilnější, protože se nemusí řídit harmonogramem školního roku. Možná se obávají, že starší zaměstnanci nebudou natolik ovládat moderní technologie, ale to mohou lidé s praxí zase dohnat zkušenostmi.

Buď jak buď trh práce je neúprosný a jsou dvě skupiny zaměstnanců, o které firmy nejeví jakýkoli zájem – ženy s malými dětmi, ale to je jiné téma, a lidé předdůchodového věku. Vzhledem k tomu, že se má odchod do důchodu neustále prodlužovat a tudíž se bude jednat o čím dál tím větší počet lidí, kterých se tento problém bude týkat, je s podivem, že stát na tuto situaci nikterak nereaguje. A bez jasné koncepce zaměstnanosti nebo představě, co s touto skupinou lidí, se bude jen prodlužovat fronta na Úřadech práce spojená s propadem do rizikové skupiny s nálepkou „CHUDOBA“, příp. „BEZ DOMOVA“.