„Můžeš mít poloviční úvazek. Dostaneš 45% dosavadní mzdy a povinnosti ti zůstanou. Stejnou náplň práce ale nestíháš, děláš neproplácené přesčasy a skončí to tak, že jdeš škemrat, aby ti úvazek zvýšili, abys byla aspoň na původní mzdě,“ povídá mi známá, proč tak složitě řeší vyzvedávání dětí ze školky.

Není sama. V Česku pracuje na částečný úvazek kolem 9% žen, zatímco v ostatních zemích EU je to okolo 32%. Bohužel platí, že lepší nějaká práce než žádná, práci totiž má dle statistik jen kolem 35% žen s dětmi do 5 let, oproti evropskému průměru 59,7%.

Pro mnoho firem znamená částečný úvazek možnost, jak platit lidem méně. Tedy lidem, hlavně se jedná o ženy s dětmi po rodičovské dovolené, které dnes a denně řeší, kdo se postará o jejich ratolesti. Ženy vidina částečného úvazku láká a zaměstnavatele zase to, že takovým zaměstnankyním mohou platit méně, aniž by jim ubrali práci. Ví moc dobře, že jinou práci hned tak nenajdou a musí se spokojit s tím, co je…

Není divu, že porodnost rok od roku klesá. Prorodinná politika v Česku totiž veskrze žádná neexistuje. A opravdu tím nemyslím “dávky“, které nic nevyřeší. Myslím tím ucelenou koncepci zaměstnávání rodičů s dětmi. Chybí předškolní zařízení, neexistuje motivace (např. daňová) pro zaměstnavatele – a firmy pak nemají jakoukoli potřebu či chuť vytvářet firemní školky, částečné úvazky nebo nabízet práci z domova… Však si mohou vybrat zaměstnance/zaměstnankyně bez dětí, ne? A politici? Ti si berou před volbami rodiny s dětmi lidově řečeno „do huby“ při každé příležitosti. Také není volební program, kde by tato témata nebyla značená coby „prioritní“, ale po volbách? Po volbách zůstane všechno při starém a rodiny jsou na tom úplně stejně jako před nimi…